Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Falco Afterwork Party, Part II

12. 2. 2012

Falco Afterwork Party, Part II

 

Treffpunkt Prater

 

Na sraz v Prateru jsem včas nedorazil. A to také kvůli tomu, že jsem vyskočil z tramvaje o zastávku dříve, než by bylo vhodnější. Když už jsem se doplácal na místo srazu s Isoldou, Isolda nikde. Smeke už ji vyzvedl a společně čekali u východu z metra. Jenže u kterého? Až po telefonu a po notné chvilce jsem si vybavil přesně místo, kde oba jsou. Pajero se přehlédnout nedalo. A v něm Smeke a Isolda. Přiskočil jsem k nim a začali jsme probírat Falcoakci a Falca vůbec. Isoldu i mě velice zaujala kniha Falco Privacy, kterou Smeke přivezl k nahlédnutí. Nemohl jsem čekat déle a vytasil jsem „ještě teplou“ ;-) knihu Claudie Stöckl Frühstück bei mir. I ta se setkala s obdivem ;-) Hladově jsme listovali oběma knihami. Čas začátku akce ve Four Roses se pomalu blížil, a tak jsme vyrazili na cestu.

 

Večeře v restauraci, první Falcofanoušci

 

Auto jsme zaparkovali kousek od klubu a vytasil jsem ještě jednu raritku. Se Smekem jsme byli domluveni ohledně vzácného japonského vydání alba Falco 3. Přivezl jsem mu ho ukázat a byl velice nadšený. Deska jak nová, nádherný nepoškozený obal a spousta informací na přiložených papírech uvnitř. Smeke měl o desku zájem, tak jsem ji vzal s sebou do restaurace, kam jsme se posadili na večeři. Isolda a Smeke si dali Wiener Schnitzel, jestli si dobře vzpomínám. K tomu chtěli brambory, ale přinesli jim nějakou rozmatlanou bramborovou břečku utopenou v cibuli. To nebylo ani nic pro mě, tudíž jsem s tím Isoldě nemohl pomoct.

 

Vyrazil jsem objevit místní toalety. Po cestě jsem potkal první známou Falcofanynku. Byla to Sarah ze Švýcarska. Po vřelém přivítání si mi ale musela postěžovat. Není třeba dlouho hádat, v kom byl problém :-D Řeč přišla na „eine falsche Dame“. A že je „krank“ a ukazovala na hlavu. Myslím, že víc to rozvádět nemusím ;-) Chvilku jsme pokecali, abych do Švýcarska „přinesl tu správnou českou vlajku“. Taky jsem zmínil, že už jsem nepřijel sám, ale že jsme tu z Čech dva fandové a ještě jeden ze Slovenska.

 

K večeři jsem si dal smažáček a myslel jsem si, že k tomu automaticky přinese hranolky nebo jinou přílohu. Ale chyba lávky. Číšník mi přinesl jen sýr :-D Inu co, lepší samotné než s tou břečkou. Sýr byl s Preiselbeeren. V tu chvíli jsem si nemohl vybavit, co že to vlastně je. Tak jsme společně přemýšleli, že to budou nějaké plody, když jsou to Beeren. Napadly mě ostružiny. Nakonec to byly brusinky. Takže smažák s brusinkami bude asi nějaká vídeňská specialita, tohle jsem ještě nikde neviděl :-)

 

Při večeři kolem nás prošel Falcofanda Christian z Německa a hned na mě volal: „Hallo Josef!“ Isoldu zajímalo, kdo to byl. Tak jsem jí s radostí oznámil, že to je ten chlapík, s kterým jsem kdysi měnil nějaká DVD za vzácná DVD, která jsme neměli. Bylo znát, že většina fandů sem přišla na večeři. Také od vidění jsem poznával další. Do začátku akce ještě nějaká ta minuta chyběla. Před startem se ale měla konat burza Falcopředmětů. Když jsme ale zkoumali interiér, nikde jsme nic neviděli. Obvykle je někde umístěný nějaký stolek, který je zavalený Falcovinami. A samozřejmě obklopený Falcofanoušky ;-)

 

Zmatek okolo burzy

 

Bez úspěchu jsme hledali burzu. Nakonec jsem se ptal Christiana, jestli neví, jak to s ní bude. Na Falcoakcích před lety se totiž na burzách také podílel. Říkal, že k tomu moc neví, ale že Bibiane by mohla vědět víc, že to pořádá Wolf, kterého jsem ještě v restauraci neviděl. Burza měla na internetu velkou reklamu, ale cesta k ní nebyla jednoduchá. Kdo neznal pořadatele, měl zřejmě smůlu. Najednou se totiž vynořila Bibiane s tím, že burza je v zákulisí, ať tam s ní jdu: „Josef, komm.“ Že nás bylo trochu víc, kdo by měl zájem, to zatím nepostřehla. Přes známost s Bibiane a Wolfem jsem se nakonec k burze v zákulisí za mohutnými dveřmi dostal. Tam čekal také Wolf.

 

Konečně na burze

 

Burza nabízela Falcovým fanouškům nekonečné vyžití ;-) Tady rostly ty pravé hříbky. Vzácné desky z USA, klasické evropské desky, CD či DVD. Také fotky nechyběly. Menší nevýhodou byla cena. I plná peněženka by tu náležitě zhubla. K nejvzácnějším kouskům bych zařadil bílý maxisingl Junge Roemer za 35 eur, americké vydání maxisinglu Der Kommissar či CD Data de Groove za 40 kousků. Pořádným tahákem byly velké kvalitní fotografie o rozměrech 21 na 20,5 cm. Vskutku nádhera. Jediným problémem byla jejich cena. Od těch „běžnějších“ za 10 eur za kus po ty vzácnější za 20 eur za kus. Chvilku jsem se tím bohatstvím probíral a pak jsem skočil pro Isoldu a Smekeho.

 

Wolf nám říkal „Drei Tschechen“, ale nezlobili jsme se na něj ;-) Z desek jsem vybral americké maxisingly On the Run a Junge Roemer, dále pak double pack remixů Kommissara. Na mini-CD pak krásný minisingl Wiener Blut a fotku ve stylu Nachtflug. Smeke nabral také nějaké desky a fotky, Isoldě se nejvíc líbily právě fotky. Potom už pomalu cestu k burze našli další fanoušci, třeba výprava ze Švýcarska. Se Smekem jsme laškovali, že bych tam mohl tak minimálně za stovku vystavit to japonské Drei, jestli by se někdo chytnul ;-) Sbalili jsme si svoje úlovky a po chvíli se vydali na zahájení party.

 

Konverzace v předsálí

 

Jako welcome drink posloužil samozřejmě Jack Daniels, tentokrát s kolou. Jelikož Smeke byl autem a Isoldě se do Jacka nechtělo, tak jsem se musel obětovat za všechny tři ;-) V předsálí jsme poprvé uslyšeli Falca. Obzvlášť Smeke měl radost, protože to byla Emotional.

 

Zakrátko jsme se pozdravili a popovídali s Christianem z Mnichova a Danielem. S tím zejména Smeke porovnával svou Falcosbírku. Já mezitím naučil Christiana přípitek „Na zdraví“, tedy „Prosit“ po jejich. Zdálo se mu to podobné s ruštinou. Inu, zase je o něco chytřejší a příště si popovídáme třeba už česky. I když to možná nebude třeba. S ostatními fanoušky řešil, že přece nejsme žádní „Ausländer“, což podpořil poznámkou, že když ke mně mluví německy, tak „Er versteht mir doch“. A rozuměli jsme si moc dobře, když jsem mu vyprávěl, jak se dá občas sehnat vzácná deska za slušný peníz, což se mi nedávno povedlo s americkým vydáním maxisinglu The Sound of Musik v Praze, kde jsem ho sehnal v přepočtu asi za tři eura. Christian uznal, že to je opravdu směšná cena.

 

Naše výprava u stolu

 

Po vcelku dlouhém povídání se zahraničními fanoušky jsme se přesunuli ke stolu, kde jsme zase mohli najet na českoslovenštinu. Hned vedle nás bylo na zdi plátno, které bylo určeno samozřejmě Falcovi. Řeč přišla jak jinak než na Falca, pak opět na knížku od Claudie Stöckl a na další zajímavá témata. Se Smekem jsme měli radost z nových vinylových přírůstků do Falcosbírky a Isolda utrousila vtipnou poznámku o deskách v 21. století ;-) Inu, každý rád něco jiného.

 

Musím na místní obsluhu napráskat, že nebyli připraveni. Nebyli schopni rozměnit bankovku vyšší hodnoty, dokud jsem barmanku z Four Roses nepřesvědčil, že jinou nemáme. Trvalo jí to dlouho, až jsem se bál, že s dvoustovkou prchne. Nakonec to ale dala do kupy a mohli jsme nakonec vyřídit také naši miniburzu. Jak už jsem zmínil, do Vídně jsem přivezl nádherné jako nové LP Falco 3 z Japonska, které má parametry špičkového kousku do každé pořádné vinylové Falcosbírky ;-) Od této chvíle se z něj radoval Smeke.

 

Jelikož Isolda potřebovala na vlak z Bratislavy a Smeke se už také chystal domů, rozloučili jsme se. Dva Falcovi fanoušci tak vyrazili ku domovu, Isolda skoro vlak nestihla. Nakonec ho ale uštvala, jako by to byl samotný Falco ;-) To vše kvůli zmatkům, které nastaly, kdy že to vlastně ten vlak z Bratislavy odjíždí. Jak divoká to musela být jízda z Vídně do Bratislavy, to si asi každý dokáže představit. A kdo ne, Isolda vám k tomu určitě řekne víc. Jako mně. A stojí to za to ;-)

 

Zpět k zahraničním fanouškům, Falco a la Kolumbie, Falcofans prchají

 

Při cestě za zahraničními fanoušky jsem konečně podrobně prozkoumal ceny nejběžnějšího občerstvení, tedy piva a vína. Nejlevnější lahváč stál necelé čtyři kousky, jinak tak pět. Čtvrtlitr vína přišel na sedm osmdesát. Aspoň za tu přepálenou cenu občas ještě přidali sklenku vody :-D Inu, jiný kraj, jiný mrav ;-)

 

Na party se objevil také všem dobře známý Nike Man, který tentokrát odložil sportovní outfit a na akci zavítal v saku a kravatě. Málokdy mu rozumím. Jeho dialekt je šílený, navíc ta hlasitá hudba k tomu.. Poslouchat Nike Mana.. to je jako chtít rozumět turecké telenovele :-D Nejdřív se snažíte porozumět a pak to vzdáte a necháte ji zmizet v propadlišti dějin. Že je Wolferl „pěknej kolík“, to je alles klar. Jinak je to těžší. Ještě jsem pochopil, že se mu velice líbilo vystoupení ve stylu Electro Falco. Mně přišel styl zpívající Falcomanky trošku méně kvalitní a její podivné šelmí oblečení tomu také moc navíc nepřidalo ;-)

 

Víc mě ale rozzlobili, když smíchali krásný Falcův song Junge Roemer se Shakirou! Sice mám Kolumbii velice rád, ale za to už bych je nejradši šoupnul do Einzelhaftu, aby vystřízlivěli. Něco jako Whenever, wherever namixované s Junge Roemer. Vzpomněl jsem si na Heldena, asi by omdlel :-D Celkově ty úpravy podle mě byly schlecht. Tyhle skladby zahlédly Falca možná z rychlíku ;-) V půl dvanácté tyhle srajdy skončily. S Wolfem jsme se jasně shodli, že originální Falco je stopro lepší a tohle není ono. Stejně tak jsme smutnili, že akce v U4 probíhá zároveň s touhle.

 

Po čase se parket uvolnil klasickému paření na Falca. Nezbylo mi nic jiného, než nasadit Falcovskou tvář s tmavými brýlemi a vydat se do víru tanečního běsnění ;-) Přidali se Bibiane, samozřejmě Nike Man a spousta dalších. Bohužel po půlnoci se také spousta fanoušků vypařila. Říkali, že jdou do U4. Mezi nimi ze známějších třeba Christian, Christoph a Sarah. Bohužel se tak stalo, že v popůlnočních hodinách už nás ve Four Roses zbylo jen málo. To je nevýhoda dvou akcí v jeden den. Doufám, že už to takhle nikdy nebude.. Stejně jako v U4 tak také tady byli fotografové z různých party stránek, kde se můžeme těšit na bohatou fotodokumentaci ;-)

 

Výzdoba klubu a prostředí, Tango rules

 

Prostředí vypadalo vcelku dobře, na zdech byla spousta pláten, kde promítali Falca. Všechno se všude lesklo, poblíž parketu byla zrcadlová stěna. Jen taková ta obyčejná Falcovýzdoba mi tu trochu chyběla. A postupem času scházeli také ti fanoušci, nicméně i méně je někdy dost ;-)

 

Naše skromná skupina se dala do prudkého tančení. V páru jsem se vydal na parket při písničce The Spirit never dies. Jmenovala se Gina a byla z té odrostlejší generace Falcových fanoušků. Po čase jsem objevil další tanečnici ;-)

 

K maximálnímu výkonu nás DJ povzbudil písničkou Tango the Night. Vlastně nás všechny ne ;-) Z parketu všichni v podstatě prchli. Zůstala jen holka v klobouku, jejíž jméno jsem do dnešních dnů šťastně zapomněl. A samozřejmě moje maličkost :-) Rozjeli jsme Falcovo Tango v plné parádě. Asi se naše vystoupení DJ líbilo, a tak hned po Tangu pustil Dance Mephisto, což jsme nečekali, ale pokračovali jsme. A vydrželi až do konce. Sice nás to patřičně vyřídilo, ale stálo to za to. Tak snad zase někdy příště u tanga ;-) Po takovém výkonu jsme museli řádně vydechnout, což jsme si zpříjemnili Falcokonverzací pěkně v křesílkách u stolu.

 

Baby Blue, remix a konec akce

 

            Jakmile se rozezněla písnička It´s all over now, Baby Blue, tušil jsem, že se bíží konec party. Sice se mi zdálo, že je na konec dost brzo, fanoušků už ale po čtvrt na tři zůstalo fakt jen málo. Následoval šíleně dlouhý mix všeho možného a na závěr Auf der Flucht. A pak už opravdu ve tři čtvrtě na tři konec. Hodně brzo.

 

            Nakonec pár posledních slov jsem prohodil s Wolfem, že v létě v Čechách uspořádáme party k dvacátému výročí Falcova koncertu v Praze. Nápad se mu líbil, že by klidně vzal čtyři pět lidí a přijel by se podívat taky. Chvíli jsem ještě vydechnul v křesílku a vydal se do víru nočních vídeňských ulic ;-)

 

Sparta je všude, Nachtflug durch Wien

 

            Kvůli výpravě nach Wien jsem obětoval atraktivní fotbalový zápas Sparty s Liverpoolem. O to více jsem se rozesmál, když jsem na zastávce nočního autobusu Matthäus-Jiszda-Strasse našel samolepku právě Sparty. Potvory rudý jsou všude :-D

 

            Štěstí mi přálo, že akorát noční linka N31 ve 3:14 přijela. Mohlo tak začít brzké cestování temnou Vídní. Jelikož jsem ale pečlivě neznal její trasu a autobus zastávky často projížděl, utekl mi také můj výstup na Wallensteinplatz. Nakonec jsem se usadil na Schwedenplatzu, kde už to znám dobře. Neodolal jsem žampionové maxipizze za dvě padesát a cpal se nezřízeně jako Somálec ;-)

 

            Abych se zase trochu zahřál, vydal jsem se ve 3:54 na dobrodružnou pouť linkou N25. Snažil jsem se jízdní řád pečlivě prostudovat, leč ouha. Plán byl takový, že se povozím někde po okraji Vídně podle řádu aspoň hodinu, jenže autobus už byl ve 4:12 zase na Schwedenplatzu. Noční linky jezdí vskutku zajímavě a nebyl jsem je v té situaci schopen pochopit, tudíž jsem se na ně nemohl spolehnout. Nicméně jsem pokračoval v jízdě těmihle vyhřátými nočními linkami, které jezdí, ani nevím kam :-D Nefalšovaný Nachtflug durch Wien. A nejen durch Wien ;-)

 

            Po dlouhých desítkách minut v dalším autobusu, které jsem i trochu proklimbal, se náš autobus octnul někde v polích. Začalo taky jemně pršet. Ale i ve vídeňských polích je život a jezdí tam noční linky z centra. Také uprostřed polí hrdě stál Penny Market. Jinak ale nikde ani živáčka a názvy zastávek a ulic již byly dávno z mojí mapy pryč. Zastávka metra, podle které by se dalo zorientovat, samozřejmě nikde. Co teď? Kam to vlastně jedu? :-D

 

            Blížila se pátá hodina, což pro mě znamenalo, že bych měl pomalu nabrat kurz Franz Josefs Bahnhof, abych stihl vlak v 6:22. Naštěstí se v okrajových pustinách Vídně vyloupla první zastávka metra. Byla to počáteční stanice Leopoldau. Samozřejmě jsem hned vystoupil, protože jsem tušil, že okolo páté ranní už bude metro jezdit. Na druhou stranu jsem netušil, kam ta noční linka vůbec jede a nechtěl jsem riskovat, že by mi frnknul vlak. Tady jsem měl jistotu, že metrem trefím ;-) Mé tušení se naplnilo, ve 4:59 pádilo první metro. Měl jsem tedy dost času, abych ještě vystoupil na zastávce Donauinsel a nasál atmosféru Dunaje ve tmě a pokusil se ve čtvrt na šest ráno o nějaké fotky.

 

Cesta do Čech, oslava postupu

 

            Na nádraží jsem se doplácal včas, už devět minut před šestou. Musel ještě chvíli čekat. Tuhle periodu jsem si zpříjemnil obdivováním nezvyklé výzdoby haly. Na velkém obrazu visely housle, na nichž byly vyobrazeny státní vlajky různých zemí, včetně té naší ;-) Vysoko nad zemí zdobily halu ve výklenku pěkné staré hodiny.

 

            Poté už jsem vyrazil na cestu vlakem zpět a pořádně odpočíval. Poslední fotku jsem udělal z vlaku, když poblíž jedné ze stanic parkovalo Pajero už v půl deváté ráno ;-)

 

            Odpočívání se vyplatilo, protože jsem potřeboval spoustu energie ještě na odpoledne. A to na souboj právě s Energií :-D V Budějovicích totiž naši jihočeští hokejisté mohli oslavit přímý postup do play-off, pokud by neprohráli. A to se také podařilo. Vyhráli jsme nad Karlovými Vary na nájezdy a slavili. Ale to už je zase jiný příběh ;-)

 

Zhodnocení letošní výpravy za Falcem

 

            Letošní únorové výpravy za Falcem do Vídně se zase jednou od nás zúčastnilo více fanoušků. Jen tak dál ;-) Akci v klubu Four Roses obohatila burza Falcomateriálů pro fanoušky. Její nevýhodou bylo to, že byla poněkud schována před zraky přítomných. To nám ale naštěstí nevadilo. Bohužel se party kryla s Falcoakcí v U4 klubu, kam se pak mnozí fanoušci přesunuli. Výpravu nakonec nepřežily moje Falcobrýle, které vlivem vášnivého tančení praskly, čest jejich památce :-D Na příště si musím opatřit jiné. Celou akci nakonec hodnotím pozitivně, ani extrémně kladně, ani extrémně záporně. Příští rok se chystám znovu, to je nad Falca jasné :-) Do té doby, třeba i s Vámi, na Falcanou ;-)

 

 

Náhledy fotografií ze složky Falco Afterwork Party 2011

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pozdě,ale přece :-)

(Europa, 24. 2. 2012 16:54)

Je to sice trochu pozdě zveřejněné/zdokumentované tento článek,ale moc se mi líbí všechny ty zážitky. Jen prostě nechápu,jak se v té Vídni můžeš vyznat,já kdybych jezdila metrem takhle bůh ví kam,asi by mě trefil šlak :-D Ještě mám pár dotazům k té akci celkově,ale o tom napíšu až v příštím mailu ;-)

Re: Pozdě,ale přece :-)

(Josef Falkenflug, 24. 2. 2012 17:26)

Já vím, že je to pozdě. Tak už jsem to nechal na teď a chtěl jsem aspoň nalákat na nějakou letošní akci. Z té jsem se právě dnes v poledne úspěšně vrátil ;-) O úlovky není nouze! Takže ti z toho také můžu ještě něco přibalit do té dlouho plánované zásilky. Takže s tím letošním povídáním si chci pospíšit. A zase jsem v noci cestoval nejen metrem. Čili další dobrodrůžo v nočních autobusových linkách :-D Na mejlík se těším, taky se ozvu :-)