FALCO, YOU ARE WONDERFUL!

Falkenflug mezi hardcore Falcofanoušky ve Vídni, Part I

Falcoakce, přípravy a odjezd do Vídně

Od roku 2003 vyrážím pravidelně na velké Falcoakce či fanouškovské meetingy do Vídně a únor roku 2009 nebyl výjimkou. Letošní nabídka Falcoakcí byla opravdu pestrá. Jelikož jsem letos vyrazil sám, vynechal jsem megaakce typu Convention Night či známý U4 klub. Jako zástupce České republiky ;-) jsem přijal pozvání a zavítal mezi hardcore Falcofanoušky z celé Evropy na skromné setkání v roztomilé vídeňské hospůdce.

Přípravy nebyly nijak dramatické, do batohu jsem si zabalil standardní výbavu, posbíral peníze, dobrou náladu a vyrazil na vlak. Rakouský průvodčí povídá něco o tom, že můj typ jízdenky platí jen na regionální vlaky, ale nijak to dál neřešíme. Uvidíme, co se přihodí, až pojedu zpět. Ve Vídni jsem vystoupil už v Simmeringu, protože má první cesta směřovala na Wiener Zentralfriedhof. To aby se nepřihodilo to, co se stalo loni, kdy jsme před hřbitov s Heldenem1957 dorazili až po uzavření bran.

Návštěva Wiener Zentralfriedhof

Ze Simmeringu jsem vyrazil tramvají až ke třetí vstupní bráně, odkud se dá dostat k Falcovu hrobu nejsnáze. Po několika minutách jsem dorazil na místo, zavzpomínal na skvělého zpěváka a báječného člověka, udělal několik snímků na památku a poseděl na lavičce. Hrob byl doslova zasypán květinami, srdíčky a dalšími předměty. Na největší kytici růží byl nápis „Der Falke wird ewig fliegen“. Zanedlouho se začaly k místu Falcova posledního odpočinku hrnout davy lidí. Měl jsem to akorát, jinak bych si Falca v soukromí příliš neužil. Na Falca se stála fronta, až jsem z toho měl divný pocit.

Odpolední toulání po Vídni

Po obligátní návštěvě Zentralfriedhofu jsem také konečně za ta léta zavítal k Wiener Stadthalle, kde předváděl Falco své koncertní umění. Pořídil jsem několik fotek a rozhodl jsem se, že si udělám malou procházku směrem k Mariahilferstrasse, kde okouknu, co pěkného se leskne v obchodech.

Při putování vídeňskými uličkami na slavnou nákupní třídu jsem minul třeba Buratino shop či Westbahn Hotel. Poslední složitá křižovatka byla za mnou a zanedlouho jsem se proplétal mezi davy na Mariahilferstrasse, mezi houfy v několika obchodech, kde jsem monitoroval Falcosituaci, až mi z toho vyhládlo. Zastaveníčko na rybičku v Nordsee přišlo vhod a mě zbýval poslední bod odpoledního programu. Podívat se, co nového se událo v okolí slavného U4 klubu.

Šok u U4 klubu

Při cestě metrem k U4 klubu jsem znovu přemýšlel, proč už potřetí vydali Donauinsel LIVE, proč je Symphonic o 80% dražší než loni a kdy konečně přijde na trh zase nějaký hodnotný oficiální kousek do Falcosbírky. Odpovědi jsou bohužel jednoduché, ale nám, pořádným Falcofandům, se to ani trochu nelíbí.

Když jsem stanul před vchodem do U4, nestačil jsem oči valit. To hlavně proto, že nebylo na co. Nikde nic. Lesklé černé dveře, nad nimiž zářil jako vždy nápis U4 DISKOTHEK. Ale to bylo všechno. Nikde nic vylepené, nikde žádný nápis, žádná pozvánka. Nejen místní byli geschockt! Vzpomínal jsem na staré dobré časy U4 klubu, kdy okolní stěny a každé malé zákoutí bylo v únoru polepeno plakáty zejména s Falcotematikou. To byl krásný pohled. Dnes jen: naleštěné dveře a holé zdi. Smutný pohled jen několik dní po Falcoakci „FALCO´S NACHTFLUG. Die Hans Hölzel U4 Nacht“. Jen z ulice zírá do temnoty malá vitrína, v které jsou na zemi poskládané různé flyery a na stěně visí fotky z akcí v U4.

Co se dá dělat, alespoň můžu v metru povečeřet a ze zásob se naladit na meeting s hardcore Falcofanoušky z celé Evropy, hurá!

Předmeetingovské chvilky

Poslední minuty před vstupem na akci trávím většinou odpočinkem a večeří, jelikož jídlo do ranních hodin neuvidím. Na lavičce dojídám poslední zásoby určené na první den a relaxuji. Letos mám štěstí. Ač je únor, zima není velká, sníh žádný a dá se být v pohodě venku. Loni to bylo horší, i Falcofanoušek Helden1957 by mohl vyprávět.

Ještě než meeting odstartuje, poohlédnu se po nějaké ranní dopravě na Südbahnhof. Nikdy není dopředu známo, kdy meeting skončí. Tentokrát jsem ale neměl příliš práce, protože v noci se odtud noční městskou daleko nedostanu a první ranní spoje jedou tak pozdě, že bych svůj vlak, EC Carl Maria von Weber, na Südbahnhofu nestihl. Vypadá to tedy, že si udělám noční-ranní procházku až na nádraží. Snad se meeting co nejvíc protáhne a nebudu muset na vlak čekat dlouho. To je vždycky hrozná nuda. Jsem unavený, bývá zima a obchody jsou pochopitelně ještě zavřené. Ještě chvíli zkoumám okolí, když tu se čas naplnil, hurá dovnitř…