Jdi na obsah Jdi na menu
 


Falco žije v klášteře

12. 1. 2008

Falco žije v klášteře

 

(Bravo, 15.4.1982)

 

 

 

Na už trochu zežloutlé cedulce z lepenky s černým okrajem je na dveřích napsáno ozdobným písmem: „Rezervováno pro Johanna Hölzela.“ To je Falcovo pravé jméno, toho, který dobývá hitparády se svým songem „Drah di net um, der Kommissar geht um“. Samotář (tak si sám říká) bydlí naprosto stylově: Už šest let žije v jedné dřívější klášterní světnici starobylého kláštera v 5. vídeňském obvodu. Čtyři odporné stěny jsou popraskané, omítka oprýskaná a dřevěné dveře visí v pantech skoro vždycky nakřivo. Abychom mohli do Falcovy „komůrky“ přijít, musíme vystoupat po 38 vyšlapaných kamenných schodech. Falcův byt sestává z dvou malých pokojů: Za vstupními dveřmi se nachází první místnost, která je natřená růžovou barvou a v té místnosti vlevo stojí jeden jednoduchý dřevěný stůl s třemi židlemi a dvěma regály úplně nacpanými potravinami a botami. V pravé polovině pokoje je přesně místo pro jeden sporák s dvěma plotýnkami, jednu skříň a umyvadlo. Vodovodní kohoutek chybí – Falco musí svou vodu nosit z rozvodu na chodbě, z někdejšího točitého schodiště jeptišek.

 

 

 

Stejně tak uboze jsou zařízeny obývací pokoj, ložnice i pracovna: dřevěná postel s vlněnou pokrývkou, červená židle ve stylu 50. let, psací stůl (na něm stojí fotografie jeho hezké matky ve stříbrném rámečku), police a modrý šatník. Na konci postele je umístěna stereoaparatura: jeden gramofon a jeden magneťák s reproduktory.

 

 

 

Vedle gramofonu (poslouchá nejradši Davida Bowie nebo Roxy Music – nebo Falca) je pro Falca nejdůležitější výbavou telefon. Leží na topení vedle postele. „Sekretářka mého vydavatelství mi volá každý den, aby mě vzbudila. Mám sice jeden budík, ale odmítám ho poslouchat.“ Kvůli návštěvě z Brava byl Falco probuzen už v 11 hodin. Jinak je buzen až v 13 hodin, protože Falco je pořádný spáč a během dne pobíhá téměř jen se slunečními brýlemi na nose: „Nesnáším sluneční světlo.“

 

 

 

Dívky nalezneme ve Vídeňákově spartánské světnici jen málokdy. Jeho přítelkyně mají zpravidla svůj vlastní velký byt. „Mimo to“, říká pětadvacetiletý a háže pohled Alaina Delona, „žádné lovestory se stejně už nekonají. Dnes přece nikdo nikoho nepotřebuje. Pro ženy jsem přílišný egoista a pokud přece něco potřebuju pocítit, pošlu si pro ně.“ Potom pomalu otevře oči a přemítá: „U mě to s ženami nefunguje…. Měl jsem s nimi jen špatné zkušenosti. Po nějaké době vždycky dívky chtěly, abych s nimi rozmýšlel věci a abychom rozhodovali společně. Nakonec mi šly vždy na nervy!“ Falco si přál – pokud vůbec – oženit se teprve až v padesáti. „To je věk přesně akorát na ženění.“ Potom si přeje mít také děti. „Věřím, že nebudu mít se svými dětmi tolik těžkostí, jako měli moji rodiče se mnou.“

 

 

 

Falcovi rodiče se dali rozvést, když mu bylo 11 let. Ke své matce má ještě dnes dobrý vztah. Jeho otec ho s rostoucími úspěchy respektuje stále méně, říká. „Moje matka má také největší zásluhu na zaplacení 1000 marek za moji první kytaru. Měl jsem tehdy rovných 15 let.“ Na zbytek si vydělal Falco doučováním angličtiny.

 

 

 

Falcova svatba může klapnout jen pod jednou podmínkou: „Pokud to s emancipací žen nepůjde tak kupředu jako doposud. Neboť zatím patří k dobrým mravům muže být neschopný.“

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Njn...Egoist

(Káťa (13), 29. 4. 2010 20:04)

Jsem vůbec nevěděla že v písničce Egoist zpívá fakt sám o sobě :) . P.S-Tyhle články žeru!

Další článek

(Josef Falkenflug, 18. 9. 2008 16:13)

Připravuju další článek, ale ten už tak zábavný nebude, spíše informační ;-)

Paráda

(Pavla, 17. 9. 2008 11:55)

Jůůů, tohle je teda dobrý. Taky bych se chtěla takto válet. Mně se to ale bohužel netýká :(