Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Konečná stanice Puerto Plata - posledních 24 hodin v životě Hanse Hölzela

23. 4. 2017

Konečná stanice Puerto Plata – posledních 24 hodin v životě Hanse Hölzela

 

          Cornelio Batista znal tuhle trasu jako svoje boty. Svůj bílý a plně klimatizovaný autobus řídil na trase z letiště do města Puerto Plata už snad stokrát. V tento slunečný únorový den se cítil za volantem bezpečně. Batista je dobrý řidič, jeho ani ne rok starý autobus je vpředu chráněn zesíleným plechovým nárazníkem – koneckonců v Dominikánské republice jezdí po silnicích dost šílenců. Cornelio si během delší polední přestávky odpočinul a při vyjíždění kopce sešlápnul plyn až k podlaze, aby nabral při stoupání pořádnou rychlost. Na silnicích v Dominikánské republice je povolena osmdesátka. Batista najel stovkou do mírně levotočivé zatáčky. Za stožáry s vysokým napětím se na pravé straně za vysokým křovím okamžitě vynořilo parkoviště před podnikem „Tourist Disco“. Batista na něj nevidí, zná ale na téhle trase každý metr a ví, že v tuhle dobu, tedy krátce před pátou odpoledne, na parkovišti před touhle zaplivanou putykou auta nestávají. Netuší, že přesně v tuhle chvíli tam naskakuje motor vozu Mitsubishi Pajero s šedou metalízou s rakouskou poznávací značkou GR 3570.

 

Ve stejnou dobu předchozího dne se Hans Hölzel potí na lavici ve fitness centru „Costambar Gym“. Potkal se tam se svým známým Hannesem Eisgruberem, aby spolu zvedali činky. Eisgruber je zvukař původem z Mnichova, který žije v Puerto Plata. Hölzela čekal v následujících týdnech comeback, proto se chtěl na tenhle záhul připravit také po fyzické stránce. Finální verzi nového alba měl připravenou, videoklip k prvnímu singlu se chystal dotočit během několika dnů. Eisgruber si vzpomíná: „Byl v dobré náladě a zlepšil svůj výkon ze 40 na 80 kilogramů. Pak si dal salát s krůtími nudličkami a pil neslazenou kolu.“

 

Vedle toho měl ale Hölzel také jinou, temnější stránku, která se u něj projevila jen několik hodin po tréninku. Pak se totiž ponořil do nočního života v Puerto Plata. Okolo druhé hodiny ráno dorazil do go-go diskotéky „Principe“, kde si na baru schoval vlastní flašku bourbonu. Zda ji jako během mnoha předchozích nocí vypil, to je otázka. Sousedé jeho pronajaté sněhově bílé vily v „Hacienda Resort“ uvedli, že se Hölzel připotácel v brzkých ranních hodinách a byl úplně na mol. Na druhou stranu zavolal v 10 hodin svému tréninkovému partneru Eisgruberovi, aby odpolední trénink zrušil. Eisgruber k tomu řekl: „Jeho hlas zněl svěže, připadal mi střízlivý.“ Tohle potvrdil také jeho učitel španělštiny Carlos Gutierrez. Když vešel Gutierrez okolo dvanácté do Hölzelovy vily, zaslechl písničku Davida Bowieho „Never let me down“, která se na plný pecky linula z CD přehrávače. Hölzel nicméně hudbu ihned vypnul, Gutierreze pozdravil a povídal si s ním dvě hodiny španělsky: „Byl úplně normální, určitě ne opilý. Dokonce se chopil kytary a zahrál flamenco.“

 

Okolo 14. hodiny jeli oba Hölzelovým vozem do Puerto Plata. Gutierrez sháněl bydlení a chtěl se sejít s makléřem. Zprostředkovatel ale na smluvený čas nedorazil, tudíž se oba rozloučili. Gutierrez šel na autobus do Sousy, Hölzel sedl do svého džípu a bezcílně se toulal po ostrově. Okolo 15:30 přijel na parkoviště u silnice, která vede k letišti. Zastavil před zaplivanou putykou „Tourist Disco“.

 

Co se stalo během následující hodiny, zůstane pravděpodobně navždy tajemstvím. Jediná svědkyně Maribel Baldez, číšnice v baru „Tourist Disco“, nejprve tvrdila, že ten cizinec do sebe lil na baru jeden drink za druhým. Tedy do té doby, než mu odmítla další alkohol nalít. Později při výslechu u policie ale do protokolu uvedla, že tenhle muž seděl bez svrchního oděvu hodinu na parkovišti ve svém džípu. S autem byl na místě vystaveném prudkému slunečnímu záření a sotva se v něm hýbal.

 

Pravda je asi, jak to tak bývá, přesně uprostřed. Druhý den našla policie v jeho voze walkmana s utrženými sluchátky. Hölzel na parkovišti pravděpodobně poslouchal dokončené písničky svého nového alba.

 

Střízlivý při tom nebyl. Doktor Sergio Sarita Valdez, vedoucí lékař na patologii v zařízení „Instituto de Pathologia Forense de la Ciudad de Santiago“, uvedl v pitevní zprávě (spisová značka A126-98): v Hölzelově krvi byly naměřeny tyto hodnoty: 2,604 nanogramu kokainu na mililitr, zvýšená koncentrace THC (hašiš) a 1,5 promile alkoholu. Naměřená výše promile znamená pro trénovaného pijáka, jakým byl Hölzel, vyžahnout bezmála flašku whisky nebo aspoň dvě flašky vína. A jaké se obvykle dostaví příznaky u takhle vysokého obsahu alkoholu? Tunelové vidění, tedy snížená schopnost vnímat zrakem, při které člověk vnímá vnější okraje zorného pole pouze rozmazaně.

 

Cornelio Batista pod vlivem nebyl. Jako zkušený řidič se věnoval naplno řízení. Na vrcholu malého kopce najel mohutným autobusem do levotočivé zatáčky bezpečně jako vždycky. Věděl, že jeho autobus má při této rychlosti brzdnou dráhu delší než 80 metrů. Odpoledne ale nevládne na silnici hustá doprava. Sluníčko má za zády a má dobrý výhled.

 

Přinejmenším lepší než jak vidí Hans Hölzel, který sedí už hodinu ve svém džípu na parkovišti, které je z boku zarostlé vysokým křovím. Pajero si nechal poslat po přestěhování z Rakouska. Nové auto si koupit nechtěl – v mohutném džípu se cítil bezpečně. Určitě dost na to, aby náhle otočil klíčkem v zapalování, zařadil jedničku a s protáčejícími se koly se z písčitého parkoviště vyřítil na silnici.

 

Cornelio Batista neměl vůbec šanci zabrzdit. Uviděl džíp až v momentě, kdy se zesílený plechový nárazník jeho autobusu zabořil do dveří Falcova Mitsubishi. Džíp se několikrát převrátil a na kola se postavil až v příkopu. Autobus se na rovině odmrštil a zastavil se teprve po sto metrech. Lidé mu hned přiběhli na pomoc a zkoušeli vytáhnout těžce krvácejícího řidiče džípu z rozmačkaného auta. Pomocí lopat a železných tyčí se snažili dostat do vraku. Vše bylo ale marné. Teprve hasiči mohli Hanse Hölzela vystříhat z hromady šrotu nůžkami na plech. Průběh pitvy oběti vyděsil i lékaře v hlavním městě provincie Santiagu, kteří byli na následky těžkých nehod zvyklí. Ve své zprávě uvedli: „Hrudní koš hodně rozdrcený a posetý řeznými ranami, levá polovina těla znetvořená, zadní část hlavy promáčknutá, zuby vyražené, ruce a nohy rozlámané. Smrt nastala okamžitě.“

 

Místní policie zadržela Cornelia Batistu bezprostředně po nehodě. Pro dominikánskou policii nehrála opilost řidiče džípu žádnou roli – podle dominikánského práva padá veškerá vina na řidiče autobusu, protože jel nepřiměřenou rychlostí. Pro policii tak byl případ vyřešen. Mluvčí policie Cesar Augusto Peralta promluvil o příčinách nehody: „Důležitou roli sehrály tři faktory. Zaprvé zkratové jednání Rakušana, který vjel bezmyšlenkovitě na silnici, moc se nedíval na cestu a taky se pravděpodobně chtěl ještě otočit. Zadruhé nepřiměřená rychlost řidiče autobusu. A za třetí omezený výhled na místě nehody.“

 

Hans Hölzel zemřel 6. února 1998 na prašné cestě v Dominikánské republice. Před dvěma lety se tam rozhodl vrátit, aby začal nový život a aby znovu stvořil obrovský hit. „Out of the Dark“ se jmenuje písnička, jejíž poslední řádky jsou: „Musím zemřít, abych žil?“ Hans Hölzel nikdy nežil jako víře oddaný křesťan. Jedno je ale jisté. Jeho alter ego, popová hvězda Falco, bude žít navždy.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář